Orlov k masakru v Charlie Hebdo

Toto je překlad článku, který na svém blogu zveřejnil Dmitry Orlov 11. ledna 2015. O panu Orlovovi jsem se dozvěděl díky pochvalné zmínce o něm v úžasné knize Antifragile slavného autora Nassima Taleba. Blog i knihy pana Orlova vřele doporučuji, jeho názory na věci jako Ebola, rozpad civilizací, život na jachtě, Ukrajinská krize, a hlavně porovnání rozpadu SSSR a budoucího rozpadu USA jsou fascinující a neskutečně originální.

Dmitry Orlov
Dmitry Orlov

A teď ten článek:

Po vyvraždění personálu Francouzské satirické publikace Charlie Hebdo muslimskými azylatny, kteří prohlásili, že jejich cílem bylo zemřít jako mučedníci a následné pozabíjení azylantů spolu s jejich rukojmími Francouzskou policií nemohlo nevyvolat silné emoce. Například můj přítel Bruno k tomu řekl toto. Nemohu říct, že bych s tím úplně nesouhlasil, obzvláště ohledně nerozumného spěchu Francouzské policie, ale rád bych poznamenal pár věcí k metodám.

I když je to obtížné, je třeba se na situaci dívat nezaujatě dívat nezaujatě a hledat řešení, které by mohlo přinést soulad. Použití policie/armády/justice má smysl, pokud je nepřítel schopen uznat porážku a vzdát se. S V situaci, kdy se nepřítel chce stát mučedníkem, je použití policie/armády/justice asi tak efektivní, jako boj s alkoholizmem pomocí lahví s kořalkou.

To co Bruno navrhuje, tedy zajmout, mučit, ponížit a veřejně popravit je něco co fungovalo velmi dobře – pro Ježíše Krista. Dnes, více než o 2000 let později je Ježíš stále nejznámějším a nejoslavovanějším mučedníkem. Pokud je podle měřítek jednoho z největších současných náboženství zesměšňování Mohameda svatokrádeží, a pokud lidé, kteří vystříleli redakci Charlie Hebdo, zemřeli aby zabránili této svatokrádeži, pak jsou mučedníky dokonce i podle Křesťanské tradice.

Nebyl jsem čtenářem Charlie Hebdo a proto nevím jestli se ve své satiře dostatečně věnovali i Americké invazi do Iráku, zamoření míst jako Basra a Fallujah toxickým ochuzeným uranem (což způsobilo obrovský nárůst výskytu rakoviny a defektů narozených dětí), obrovský masakr Iráckých civilistů, nebo mučení v Abu Gharib a dalších mučírnách provozovaných USA. Nebo jestli vrhl komické světlo na dokonalou marnost války kterou vede NATO v Afgánistánu. Války jejíž jediný výsledek bude rychlý návrat statutu quo jakmile budou jednotky staženy. Myslím že perly komedie v tom skryté jsou, například v tom jak Američané stále posílají do Afgánistánu poradce, jako by sami věděli co mají dělat! Doufám že Charlie Hebdo si z těchto věcí delal legraci, protože pokud ne a pokud přitom zesměšňoval Islám, pak mi připadá hodně jednostraně zaměřený. Ale opravte mě pokud nemám pravdu.

Také nevím, jestli Charlie Hebdo dostatečně útočil na Izraelce pro jejich různe praktiky, jako například střílení na školy provozované United Nations, protože v nich mohou být teroristé schovaní mezi ženami a dětmi, nebo pro jejich propagandu typu “zastřel těhotnou Palestinku a zabiješ dva ze cenu jednoho”. Je humor v těchto věcech? Myslím že ne. A také nenacházím humor v zesměšňování Koránu a činech připisovaných proroku Mohamedovi. A přece satiričtí géniové z Charlie Hebdo tam nějaký humor najít mohli. Proč pak ale byl tohoto humoru ušetřen Izrael? Znovu jsem připraven být opraven, ale pokud mám pravdu, byl přístup Charlie Hebdo dost jednostraný.

Jde také trochu o záležitost vkusu. Vím, že Francouzům není trocha nechutností cizí. Vzhledem k tomu co se dělo v mnoha Islámských zemích – od invazí a bombardování až po údery dronů, politickou korupci a změny režimů placené USA, sankce udržované po celá desetiletí a diskriminaci v západních zemích, kam byli lidé ze zničených zemí donuceni uprchnout. Zdá se, že dělat si legraci z jejich náboženství v karikaturách, jakkoliv jemně, je jako dělat vtipy o provaze v domě kde se někdo oběsil. Jako analogii si představte operetu o Auschwitzu, nebo taneční představení složené z nežidovských tanečníků nazvané “Nepřipravení na Holokaust”. Bylo by to nechutné? Samozřejmě že bylo! A samozejmě že tyto nechutnosti ve Francii nikdo neprovede, protože lidé jsou k smrti vystrašení z toho, že budou onálepkováni jako antisemité. Na druhou stranu, nikdo nijak zvlášť nebojí že ho nějaký muslim střelí do hlavy. Tedy zatím, protože pud sebezáchovy ještě úplně nezafungoval.

Snažím se držet délku tohoto příspěvku pod 1000 slovy, takže ho jednoduše uzavřu poznámkou o tom, jak by řešení vypadat mohlo. Jediné řešení které vidím je duopol, ve kterém budou Muslimové a ne-Muslimové řídit své části společnosti podle odlišných pravidel. Některá pravidla musí být společná pro všechny, jako například zákaz pobuřujícíh a extrémistických projevů. Zákaz křičení “hoří!” v přeplněném divadle (z legrace, pokud tam nehoří) je příkladem takového pravidla.

Příkladem kde podobné věci fungují je například Republika Tatarstán v Ruské federaci, kde spolu Ortodoxní Křesťanství a většinový Islám existují v míru a kde například ve smíšených manželstvích mají děti možnost vybrat si Křesťanství, nebo Islám. Další příklad je Čečensko, které po krvavém konfliktu separatistů financovaných Saudy a USA dnes dokáže samo bojovat s Islamistickým terorismem bez pomoci centrálních úřadů. Rusko je dnes Křesťansko / Islámskou federací a pokud bude současný demografický trend pokračovat, bude časem Islámsko / Křesťanskou federací. A proč ne, pokud bude zachován mír, nikdo si toho nevšimne a nikomu to nebude vadit. Francie si může udělat totéž, zformovat Francouzské Republiky a nejspíš to i udělá, protože jaké jiné volby kromě toho prohrát válku?