V sobotu byla na Hradčanském náměstí demonstrace proti Islámu a migraci. Jak už jsem tady psal v příspěvku “Mám rád muslimy“, nejsem zrovna islamofob. Na Islámu se mi spousta věcí líbí a muslimové, které znám, jsou fajn lidé. Jenže, invaze zlé lůzy organizovaná s cílem ublížit Evropanům, nemá s nic společného ani s islámem, ani s uprchlíky a už vůbec ne s tolerancí a jako všichni příčetní lidé s ní nesouhlasím.
Hradčanské náměstí mám blízko, počasí bylo krásné a tak jsem na demonstraci proti migraci s chutí vyrazil. U stanice metra Hradčanská jsem se připojil do souvislého proudu lidí, který směřoval směrem k ulici U Prašného mostu. Připojil jsem se shodnou okolností do skupiny fotbalových fanoušků (možná jim byl orientačním bodem stadion Sparta), na demonstraci byli už lidé velmi různorodí, mnoho starších lidí, rodiny s většími dětmi a podobně.
Na křižovatce ulic U Prašného mostu a Jelení jsme potkali další souvislý proud lidí, tentokrát ve směru od Belvederu. Chtěli jsme projít Hradem, ale vchod byl uzavřený policisty. Jsem asi vážně naivní a dost se za to stydím, ale vážně mě překvapilo, že si Sobotkův režim dovolil zamezit přístup na legální, nahlášenou a jak se později ukázalo, naprosto pokojnou demonstraci.
Proud lidí pak rozumně směřoval Jelení ulicí do ulice U Brusnice, kterou se nakonec s trochou zpoždění dostal na Hradčanské náměstí.
Demonstrace samotná mě hodně příjemně překvapila. Čekal jsem, že se tam sejde pár stovek lidí, že řečníci budou podivíni a že tam někdo bude dělat nepořádek. Bylo to právě naopak. Když jsem na náměstí chvíli po třetí dorazil, bylo už z poloviny plné a ještě půl hodiny potom se na něj valil souvislý proud lidí, kteří museli obejít celý hrad, aby se na svoji povolenou demonstraci dostali. Řečníci mluvili velice hezky, projevy v Němčině, nebo Angličtině (kterou mluvila estonská poslankyně) byly překládány no Češtiny. Celkově byla na demonstraci slavnostní atmosféra, lidé se usmívali, fotili se. Nepotkal jsem tam jediného výtržníka a také ani jednoho opilého člověka.
Na demonstraci jsem původně šel tak trochu ze zvědavosti, do poslední chvíle jsem si nebyl jistý, jestli se mi vůbec chce. To se ale zásadně změnilo když se mi policisté pokusili zabránit na demonstraci projít. V tu chvíli jsem celou věc začal brát velice osobně a velice vážně. To že jsem musel překonat malou překážku nějak způsobilo, že si najednou velice vážím toho, že jsem na té demonstraci mohl být. Jak jsem se druhý den dočetl třeba tady “Hradčanské náměstí včera odpoledne“, lidé, kteří směřovali směrem z Malé Strany, museli překonat mnohem větší překážky: policisty blokující přístup, sluníčkáře s lahvemi a dlažebními kostkami, fízly a provokatéry. I oni teď nejspíš začínají brát celou věc daleko vážněji.
Závěrem děkuji organizátorům za dokonalou organizaci celé akce. Na příští demonstraci se velmi těším.