Lidové noviny jsem asi 15 let nečetl, takže netuším jestli jsou to noviny dobré, nebo jestli jde o obvyklou snůšku propagandy, která se zrovna místním oligarchům hodí.
Banderovci
Poslední dobou se začalo diskutovat o tom, jestli byli Banderovci statečnými bojovníky proti útlaku, nebo jestli to byli nacisté horší než Němci. Je tedy vhodná doba, připomenout si, co se vlastně dělo.
Tadeusz Piotrowski po druhé světové války posbíral stovky příběhů lidí, kteří řadění našich Banderovských „přátel“ přežili. Zde jsou dva náhodně vybrané.
Uhorsk (stránka 79)
Wiktor Poliszczuk řekl:
„Rodiče mé ženy žili v před válkou v Polesí (Polesie). Její otec byl Čech, její matka Polka. Doma mluvili Polsky. Když začalo velké vraždění Poláků v jižním Polesí v roce 1942, její rodina odešla žít s příbuznými jejího otce do vesnice Uhorsk blízko Dermanu v oblasti Krzemieniec. V roce 1943 známý rodiny (Ukrajinec) informoval otce mé ženy, že se UPA chystá zavraždit jeho rodinu. Utekli tedy do Krzemieniece. Jenže někdo viděl jak se ten mladý Ukrajinec baví s otcem mé ženy. Banderovci ho za to obvinili ze zrady a oběsili ho v centru vesnice a na hrudník mu pověsili ceduli „Tohle se stane všem zrádcům“. Nedovolili jeho tělo sundat po několik dnů. Banderovci také zastřelili bratra mého otce ve vesnici Lipa za to že mluvil špatně o UPA. Střelili ho do úst.“
Oblast Lutsk (stránka 105)
Vzpomínky Genowefy Modrzejewské (narozené roku 1938 v obci Leniewo).
„Žila jsem s rodiči v Leniewu, ve smíšené Polsko-Ukrajinské vesnici v oblasti Luck. Bylo mi pět let když byli mí rodiče zavražděni našimi ukrajinskými sousedy. Na příkaz naší matky jsme se se sestrou Emilií schovaly v psí boudě. Nějací Ukrajinci kteří se přátelili s naší rodinou nás našli a vzali nás k našemu dědečkovi, jmenoval se Pawel Sobczynski a bydlel ve vesnici Kolbyn. Toto se stalo v Červnu 1943, právě před sklizní. Po tom co byly všechny Polské rodiny v Leniewu zavražděny, se jejich příbuzní z okolní oblasti shromáždili v Kolbyňi a rozhodli se jít do Polské vesnice Skurcze, kde bylo centrum sebeobrany.
V Skurczi se Poláci několik dní bránili proti obrovské přesile Banderovců. Nakonec začali jeden po druhém utíkat tunelem který měli připravený pod hřbitovem. Díky pomoci některých hodných Ukrajinců se podařilo sjednotit ztracené děti s jejich rodinami v oblasti Luck.“
Takových příběhů je ta kniha plná a to jsou jen příběhy některých z těch co přežili.
Omlouvám se za kostrbaté překlady, ale nedovolil jsem si moc odchýlit od originálu.