Banderovci

Poslední dobou se začalo diskutovat o tom, jestli byli Banderovci statečnými bojovníky proti útlaku, nebo jestli to byli nacisté horší než Němci. Je tedy vhodná doba, připomenout si, co se vlastně dělo.

Tadeusz Piotrowski po druhé světové války posbíral stovky příběhů lidí, kteří řadění našich Banderovských „přátel“ přežili. Zde jsou dva náhodně vybrané.

Uhorsk (stránka 79)
Wiktor Poliszczuk řekl:

„Rodiče mé ženy žili v před válkou v Polesí (Polesie). Její otec byl Čech, její matka Polka. Doma mluvili Polsky. Když začalo velké vraždění Poláků v jižním Polesí v roce 1942, její rodina odešla žít s příbuznými jejího otce  do vesnice Uhorsk blízko Dermanu v oblasti Krzemieniec. V roce 1943 známý rodiny (Ukrajinec) informoval otce mé ženy, že se UPA chystá zavraždit jeho rodinu. Utekli tedy do Krzemieniece. Jenže někdo viděl jak se ten mladý Ukrajinec baví s otcem mé ženy. Banderovci ho za to obvinili ze zrady a oběsili ho v centru vesnice a na hrudník mu pověsili ceduli „Tohle se stane všem zrádcům“. Nedovolili jeho tělo sundat po několik dnů. Banderovci také zastřelili bratra mého otce ve vesnici Lipa za to že mluvil špatně o UPA. Střelili ho do úst.“


Oblast Lutsk (stránka 105)
Vzpomínky Genowefy Modrzejewské (narozené roku 1938 v obci Leniewo).

„Žila jsem s rodiči v Leniewu, ve smíšené Polsko-Ukrajinské vesnici v oblasti Luck. Bylo mi pět let když byli mí rodiče zavražděni našimi ukrajinskými sousedy. Na příkaz naší matky jsme se se sestrou Emilií schovaly v psí boudě. Nějací Ukrajinci kteří se přátelili s naší rodinou nás našli a vzali nás k našemu dědečkovi, jmenoval se Pawel Sobczynski a bydlel ve vesnici Kolbyn. Toto se stalo v Červnu 1943, právě před sklizní. Po tom co byly všechny Polské rodiny v Leniewu zavražděny, se jejich příbuzní z okolní oblasti shromáždili v Kolbyňi a rozhodli se jít do Polské vesnice Skurcze, kde bylo centrum sebeobrany.

V Skurczi se Poláci několik dní bránili proti obrovské přesile Banderovců. Nakonec začali jeden po druhém utíkat tunelem který měli připravený pod hřbitovem. Díky pomoci některých hodných Ukrajinců se podařilo sjednotit ztracené děti s jejich rodinami v oblasti Luck.“


Takových příběhů je ta kniha plná a to jsou jen příběhy některých z těch co přežili.

Omlouvám se za kostrbaté překlady, ale nedovolil jsem si moc odchýlit od originálu.
 

Další Pandury pro Armádu České republiky

Ministerstvo obrany 7. ledna oznámilo, že nakoupí od firmy General Dynamics 20 obrněných transportérů v konfiguraci velitelských vozidel. Naši protektoři z říše nad jejímiž základnami slunce nezapadá, od nás zjevně potřebují dalších několik miliard korun. Jejich banky nám na takový nákup jistě rády půjčí nesplatitelný úvěr.

Jestli herec Stropnický, v současné době působící v roli ministra obrany, využije služeb osvědčeného lobisty Marka Dalíka, který má s vyjednáváním úplatků od firmy General Dynamics největší zkušenosti (údajně dokázal vyjednat úplatek přibližně 460 milionů Kč), není v době psaní tohoto článku známo.

Vzhledem k tomu, že se svými sousedy máme dobré vztahy (válka se Slovenskem snad nehrozí) a že NATO má ve zbrojních výdajích drtivou převahu vůči všem potenciálním protivníkům dohromady, je jasné, že tyto obrněné transportéry nekupujeme na obranu. Jde spíše o povinnou daň Americkému vojensko průmyslovému komplexu.

Pandur Armády České republiky
Pandur Armády České Republiky

Mám rád Muslimy

Při své práci jsem měl spoustu kolegů a někteří z nich byli muslimové. Moji muslimští kolegové nebyli ani lepší, ani horší, ani tolerantnější, ani méně tolerantní než osatní. Můj Turecký kolega mě naučil pít rakiji (anýzovou pálenku), kolega z Libanonu mi hrdě ukazoval fotky slečen v bikinách z Libanonské pláže, abych viděl, že jeho země je civilizovaný a tolerantní stát a že on není extrémistický pošuk. Díky kamarádovi ze Senegalu zase vím, že muslim se může ke své manželce chovat s větším respektem a tolerancí, než většina Čechů a tak bych mohl pokračovat. Tak jako většinu kolegů, i své muslimské kolegy mám rád.

Na rozdíl od většiny novinářů a uživatelů Facebooku nevidím souvislost mezi tím co provede několik zlých muslimů a svými muslimskými přáteli. Oni mne také neobviňují ze zvěrstev, která spáchal Pol Pot, i když to byl ateista jako jsem já. Jenže na Facebooku dnes nikdo nemá čas na nuance, černobílé vidění světa musí stačit.

Vrchnost tu muslimy chce

Nepřipadá vám divné, že politici do Evropy tak ochotně pouští milióny přistěhovalců? A že to jsou přednostně uprchlíci, tedy lidé většinou chronicky neúspěšní, bez sociálních vazeb, majetku a vzdělání? Politici dobře vědí, že se to  Evropanům nelíbí a že se podporou přistěhovalectví připravují o hlasy, ale něco je nutí, aby sebe i své země takto iracionálně poškozovali. Koho politici poslouchají? Pravděpodobně bohaté oligarchy, kteří ovládají finance a média.

Mimochodem, jeden můj kolega muslim se divil, co si sem do Evropy taháme za islamistické extrémisty. Už si nepamatuji co přesně řekl, ale bylo to něco jako: „Islám je fajn, ale někteří z těch muslimů, které si sem pouštíte, jsou nebezpeční.“

Vrchnost chce abychom muslimy nenáviděli

Všimli jste si, jak postupně obrátily sdělovací prostředky? Do nedávna ze všech sil podporovaly přistěhovalectví – skoro to vypadalo, že smyslem jejich existence je nahradit evropské obyvatelstvo přistěhovalci. Zároveň nás ale velmi pečlivě informovaly o čemkoliv zlém co kde na světě muslimové spáchali. Postupně dostala protimuslimská propaganda prioritu a dnes není dne, abychom neviděli případ islámské netolerance, nebo (když se zadaří) krutostí a terorismu. Pákistánské rodiny vyvražděné drony z USA naše média ignorují, vyhubení celých obytných bloků v Gaze ignorují také, ale třeba o zjevně studiových nahrávkách poprav Amerických novinářů ISIS nás informují opravdu pečlivě. Když chtějí poštvat lidi proti Iránu, použijí k tomu o hrůzách páchaných v Saudské Arábii (a pomlčí při tom, že jde o nejbližšího spojence USA). Jediní muslimové, které měla naše média ráda byli ti v Bosně a ti v Čečensku. Ti v Čečensku upadli v nemilost po tom, přestali válčit s Rusy.

Lidé rádi nenávidí, stačí ukázat prstem koho mají nenávidět. V Německu v třicátých letech to fungovalo tak dobře, že by bylo škoda tyto metody znovu nepoužít.

Kdo ovládá média? Ti samí oligarchové co ovládají politiky a co nám sem (no spíš do západní Evropy, kde mají vyšší sociální dávky) zařídili příliv přitěhovalců?

Co chtějí oligarchové a co chci já?

Oligarchové tu chtějí společnost tvořenou z 50% přistěhovalci, kteří se do společnosti nikdy neintegrují a které budeme nenávidět. Takové společnosti by bylo snadné vládnout – ve volbách i referendech bychom hlasovali proti sobě. Přistěhovalci by jistě neměli nic proti privatizaci silnic, železničních kolejí, nebo třeba Pražského hradu. Po tom co by soupla kriminalita, bychom ještě sami rádi požadovali militarizaci policie a omezení svých zbytečných práv.

Já bych zase rád společnost tvořenou většinu Čechy, která by při tom byla tolerantní, respektující jiné kultury i náboženství. Přál bych si, aby k nám jezdili lidé vzdělaní, slušní a úspěšní a pokud tu budou chtít zůstat, aby se do naší společnosti postupně integrovali.

Tak si říkám, na čí straně vlastně je Okamura?

Co dál?

Okamuru volit nebudu i když jsem to měl v plánu – od odvážného vlastenectví se postupně dostal ke zlému nacionalizmu. Zato budu dál chodit do svých oblíbených obchodů s halal potravinami, a budu doufat, že jim Okamurovci nerozbijí okna.

Dodatek: Pana Okamuru téměř znám – mluvil jsem s ním, znám mnoho lidí co ho znájí od dětství a z doslechu znám i jeho rodinu. Neschvaluji sice jeho islamofobii, ale dobře vím, že to je slušný člověk a že na žádné rozbíjení oken halal obchodů nedojde.