Štítek: Ukrajina

Publikováno

Souhrn zajímavostí ze 49. týdne 2015 (30.11. – 6.12.)

Rozhovor České televize se syrským prezidentem Bašárem Asadem mě docela šokoval. ČT se obvykle věnuje velmi jednoduché proamerické propagandě a teď, z ničeho nic, odvysílali velmi zajímavý a dokonale profesionální rozhovor s člověkem, kterého vládci USA nade vše nenávidí. Nejde mi do hlavy jak je to možné. Hezky je to okomentováno na Protiproudu.

Blíží se splatnost tří miliard dolarů, které Ukrajina dluží Rusku. Problém pro Ukrajinu je, že Rusové nedali peníze přímo Ukrajině, ale nakoupili takzvané Eurobondy na Londýnské burze. Pokud Ukrajina nezaplatí, bude to znamenat státní bankrot, což by jí zamezilo přístup k dalším půjčkám. Putin udělal docela zajímavý krok, když nabídl Ukrajině lepší podmínky pokud se za dluh zaručí USA. Že se USA nezaručí se dalo čekat, ale Rusko teď vypadá vstřícněji a kousek viny za Ukrajinský bankrot teď budou mít i USA. Jeden z mnoha zajímavých článků na toto téma je Jaceňjukovo ultimátum ohledně ukrajinského dluhu Rusku na Zvědavci.

Na Kose se v článku Možný motív „nepochopiteľného“ konania Angely Merkelovej objevila velmi zajímavá spekulace. Angela Merkelová se chová dost zvláštně. Skoro to vypadá, že úmyslně zrazuje svoji stranu, Německo i Evropu. Vypadalo to, že na ni někdo (nebo spíš kdekdo) něco má, jenže Kosa možná přišla s lepším vysvětlením. Pokud se Angela chce stát generálním tajemníkem OSN, dává její chování smysl.

A když už jsem u Kosy, moc hezky tam někdo, kdo tomu opravdu rozumí, vysvětluje, proč se bude zavádět zpoplatnění domácnosti podle výkonu hlavního jističe v článku Ještě jednou elektřina a jističe.

Mimořádný pořad Otázky a odpovědi V.V. Pjakina ze dne 25.11.2015 byl obzvlášť zajímavý. Například, podle Pjakina se turecká armáda distancuje od mapy podle které narušil ruský Suchoj turecký vzdušný prostor.

Samozřejmě i pořad „Otázky a odpovědi V.V. Pjakina ze dne 30.11.2015“ jako obvykle stojí zato.

NATO se chce za každou cenu rozšířit do Černé Hory, kde je nikdo nechce. Například Svět bez válek a násilí to hezky okomentoval v článku USA chtějí Černou Horu v NATO. Nová provokace Ruska.

Svět bez válek také publikoval v článku „Válka o plynovody. Pravda o ruské stíhačce sestřelené Tureckem: zasáhnout plynovod „Turkish Stream“ a izolovat Evropu od Ruska“ video, ve kterém italský expert vysvětluje, že ruské letadlo nejspíš bylo sestřeleno Američany. To je v souladu s tím, co řekl pan Pjakin. Do Itálie se odstěhoval syn Tureckého prezidenta Recep Tayyip Erdoğan (který podle Rusů obchoduje s ISIS) a italská firma byla i prvním partnerem ruského South streamu, takže se dá čekat, že by Italové mohli být dobře informováni.

Publikováno

Banderovci

Poslední dobou se začalo diskutovat o tom, jestli byli Banderovci statečnými bojovníky proti útlaku, nebo jestli to byli nacisté horší než Němci. Je tedy vhodná doba, připomenout si, co se vlastně dělo.

Tadeusz Piotrowski po druhé světové války posbíral stovky příběhů lidí, kteří řadění našich Banderovských „přátel“ přežili. Zde jsou dva náhodně vybrané.

Uhorsk (stránka 79)
Wiktor Poliszczuk řekl:

„Rodiče mé ženy žili v před válkou v Polesí (Polesie). Její otec byl Čech, její matka Polka. Doma mluvili Polsky. Když začalo velké vraždění Poláků v jižním Polesí v roce 1942, její rodina odešla žít s příbuznými jejího otce  do vesnice Uhorsk blízko Dermanu v oblasti Krzemieniec. V roce 1943 známý rodiny (Ukrajinec) informoval otce mé ženy, že se UPA chystá zavraždit jeho rodinu. Utekli tedy do Krzemieniece. Jenže někdo viděl jak se ten mladý Ukrajinec baví s otcem mé ženy. Banderovci ho za to obvinili ze zrady a oběsili ho v centru vesnice a na hrudník mu pověsili ceduli „Tohle se stane všem zrádcům“. Nedovolili jeho tělo sundat po několik dnů. Banderovci také zastřelili bratra mého otce ve vesnici Lipa za to že mluvil špatně o UPA. Střelili ho do úst.“

Oblast Lutsk (stránka 105)
Vzpomínky Genowefy Modrzejewské (narozené roku 1938 v obci Leniewo).

„Žila jsem s rodiči v Leniewu, ve smíšené Polsko-Ukrajinské vesnici v oblasti Luck. Bylo mi pět let když byli mí rodiče zavražděni našimi ukrajinskými sousedy. Na příkaz naší matky jsme se se sestrou Emilií schovaly v psí boudě. Nějací Ukrajinci kteří se přátelili s naší rodinou nás našli a vzali nás k našemu dědečkovi, jmenoval se Pawel Sobczynski a bydlel ve vesnici Kolbyn. Toto se stalo v Červnu 1943, právě před sklizní. Po tom co byly všechny Polské rodiny v Leniewu zavražděny, se jejich příbuzní z okolní oblasti shromáždili v Kolbyňi a rozhodli se jít do Polské vesnice Skurcze, kde bylo centrum sebeobrany.

V Skurczi se Poláci několik dní bránili proti obrovské přesile Banderovců. Nakonec začali jeden po druhém utíkat tunelem který měli připravený pod hřbitovem. Díky pomoci některých hodných Ukrajinců se podařilo sjednotit ztracené děti s jejich rodinami v oblasti Luck.“

Takových příběhů je ta kniha plná a to jsou jen příběhy některých z těch co přežili.

Omlouvám se za kostrbaté překlady, ale nedovolil jsem si moc odchýlit od originálu.